Barvy, beletrie nebo pohorky. 10 věcí ilustrátorky Kateřiny Brabcové
City-Dog.cz | pražský žurnál
0
08.02.2019

Barvy, beletrie nebo pohorky. 10 věcí ilustrátorky Kateřiny Brabcové

Barvy, beletrie nebo pohorky. 10 věcí ilustrátorky Kateřiny Brabcové
Možná od vidění znáte knížky, které ilustrovala. Jak vypadá osoba, která stojí za výtvarnou podobou několika populárních titulů současné beletrie? A co víc, jaká je její desítka věcí, bez kterých si nedokáže svůj život představit? Nahlédněte do barevného a kreativního světa mladé ilustrátorky Kateřiny Brabcové a dočtěte se, kde hledá inspiraci nebo v čem je podle ní ukrytý tajný recept na štěstí.

Možná od vidění znáte knížky, které ilustrovala. Jak vypadá osoba, která stojí za výtvarnou podobou několika populárních titulů současné beletrie? A co víc, jaká je její desítka věcí, bez kterých si nedokáže svůj život představit? Nahlédněte do barevného a kreativního světa mladé ilustrátorky Kateřiny Brabcové a dočtěte se, kde hledá inspiraci nebo v čem je podle ní ukrytý tajný recept na štěstí.

KATEŘINA BRABCOVÁ

Ilustrátorka a výtvarnice

Kreslí a maluje už od dětství. Její velkou vášní ale vždy byly knihy, o kterých dokonce psala vlastní blog. Myslela si, že bude pracovat v nakladatelství, ale pak jí osud připomněl, že stará láska nerezaví. Katka se vrátila k barvám a štětcům a dokázala svoje dvě vášně propojit – její ilustrace můžete vidět na obalu několika titulů ze současné beletrie, jako například Kavárna v Kodani, Pád do tmy nebo (Ne)obyčejný kluk. Věnuje se také kompletnímu výtvarnému zpracování nejrůznějších projektů včetně mobilních aplikací, nebo také tvorbě svatebních oznámení i návrhům tetování.

 

Papír je základ

„Skicáky, bloky a zápisníky, to je moje. A když jsou navíc české výroby a z recyklovaného papíru, tak je to dvojnásobná radost. Používám je na skicování, čmárání, na odkládání myšlenek, co potřebujou ven. Mezi mé oblíbence patří krásné české značky Printintin (od nich mám teď úplně nejraději sešit formátu A5 v kroužkové vazbě), dál mám dobrou zkušenost s českými výrobci ePipí nebo Formace. Některé sešity si kupuji sama, ale pár vzácných kousků jsem dostala jako dárek. Když na to přijde, stačí mi ale i obyčejný sešit z papírnictví. Hlavně ať je bez linek, prosím.“

Barvy – má láska

„Pamatuji si, jak mi náš učitel na základní umělecké škole kdysi řekl, že kreslení je sice pěkné, ale jestli to chci někam dotáhnout, tak bych se měla pořádně naučit malovat barvami. A tak jsem se do toho postupně pustila. Zkoušela jsem různé techniky a nakonec jsem se do barev úplně zamilovala. Když nepočítám digitální malování, tak je mojí nejoblíbenější technikou akvarelová malba. Říká se o ní, že je to prý jedna z nejnáročnějších technik, protože když už jednou uděláte nějaký tah štětcem, není možné ho pak opravit nebo přemalovat jako třeba v olejomalbě. Akvarel na rozdíl od olejomalby nemáte nikdy tak úplně pod kontrolou. A možná právě to se mi na něm líbí – je v tom totiž i velká dávka filozofie.“

Přátelé a rodina

„Bez nich by byl život jeden velký šedivý flek. Sice jsem odešla na volnou nohu, abych si mohla pracovat v klídku doma a nikdo mě u toho nerušil, ale pravda je, že nejsem ráda sama. Když zavřu počítač, odložím tužku a přestanu pracovat, jsem šťastná, když je někdo kolem. Můj přítel, rodina. Rozhodně jsem spíš společenský člověk než samotář. O víkendu nebo po večerech obvykle podnikáme něco s kamarády – výlety do hor, posezení u vína, pikniky v parku. A úplně nejlepší jsou delší cesty a společné dovolené. Pár let zpátky jsme s partou absolvovali roadtrip po celé Itálii, teď to vypadá, že se něco podobného chystá i na letošní léto. Na to se hrozně těším! Tyhle fotky s kamarády a rodinou jsou moje velké poklady.“

Beletrie jako inspirace

„Kreativní práce je úžasná věc, ale... občas není úplně snadné každý den „vysolit“ jeden nápad za druhým. Mně osobně mimo jiné hodně pomáhá čtení. Vlastně bych řekla, že beletrie se mi hodí k tomuhle účelu ještě víc než třeba prohlížení obrazů, komiksů atd., i když bez toho by to samozřejmě taky nešlo. Čtení beletrie trénuje obrazotvornost, fantazii i empatii. Ve vaší hlavě zas a znova vznikají světy a situace, které jste nikdy ve skutečnosti neviděli a nezažili… s takhle trénovanou fantazií je pak práce přirozenější a vytvářet něco vlastního jde mnohem snáz. Tohle si alespoň vždycky říkám, když si obhajuji nákup další knihy! (smích) Pár let jsem dokonce o knihách psala blog a pracovala v knihkupectví. Teď se k beletrii dostávám oklikou znovu, když ilustruji knižní obálky.“

Tužky a kresba

„Aktuálně kreslím i maluji tak půl na půl, ale téměř celé svoje dospívání jsem se věnovala hlavně kresbě. Barvy mě tehdy ještě moc netáhly, ale linie, světla a stíny, tvary – kreslila jsem je celé dny. Kresba má pro mě podobné kouzlo jako černobílá fotka. Nepotřebujete k ní nic než papír a tužku nebo uhel. Nic nemusí dlouho zasychat a na trénování a (samo)studium je to přímo ideální nástroj. Nejraději mám tužky z uměleckých sad od Koh-i-nooru, ale pravda je, že mnoha dalším jsem zatím nedala šanci. Přednost dávám měkčím a středně tvrdým tuhám, k ruce mám vždycky ořezávátko a plastickou gumu (po té totiž nezůstávají žádná smítka kolem). Nic víc nepotřebujete, snad jen kapku toho odhodlání.“

Moderní technologie

 „Papír je sice láska, ale profesionální ilustrátor se dnes už jen málokdy obejde bez moderních technologií. Většinu zakázek proto dnes už dělám v počítači. Maluji na grafickém tabletu Huion, což je v podstatě druhý monitor, který si připojuji k počítači, na který se dá malovat pomocí speciálního pera. Baví mě to a má to zase úplně jiné kouzlo než klasické malování na papír nebo na plátno. Naučit se tvořit digitálně byl další velký krok, který mi otevřel zase úplně nový svět. I tak si ale myslím, že digitální tvorba by neměla být o moc jiná než ta klasická. Stejně jako kterákoli jiná malba je i ta digitální totiž v první řadě o barvách, tvarech, kompozici, ale hlavně o myšlence a atmosféře, kterou vytvoříte.“

Moje útočiště a lék na stres

„Vyrůstala jsem na vesnici, jako dítě jsem trávila spoustu času venku a ten blízký vztah k přírodě mi už zůstal. Lesy, hory, louky, noční obloha, západy slunce… I když jsem velká milovnice umění, nic hezčího a dokonalejšího, než je příroda, člověk jen tak nevytvoří. Hrozně mě baví přírodu malovat nebo ji fotit. Je to pro mě velká inspirace, ale někdy stačí jen vyrazit do lesa a koukat kolem sebe. Musím říct, že přesně tohle na mě funguje jako lék na všechny stresy a trápení, co vás v životě potkávají. V lese nebo na horách se všechno hned zdá úplně malicherné, pomíjivé, zbytečné. Je to velká magie.“

Dobrodružství

„Dobrodružství je podle mě hrozně důležité koření, se kterým je život o dost zábavnější. Barevnější. Nemusí to být nic adrenalinového, mně k tomu často stačí třeba obout tyhle pohorky a někam vyrazit. Kdykoli je nazouvám na nohy, tak vím, že ten den bude stát za to. Koupila jsem si je zhruba před dvěma lety a nachodila jsem v nich už stovky kilometrů. Nejvíc v Alpách, ale i v Jizerkách, v Krkonoších, v Beskydech, nebo třeba na Madeiře. Vyrábí je italská značka Scarpa a objevila jsem je úplně náhodou, protože mi původně vyhlédnuté boty při zkoušení vůbec neseděly. Sice to nejsou žádné velké krásky (od toho mám naštěstí jiné kousky), ale z mého botníku jsou i přesto asi nejoblíbenější – díky všem těm zážitkům.“

(Sebe)vzdělávání

„Hrozně mě baví učit se nové věci a rozšiřovat si obzory, v jakémkoli oboru. Člověk by se podle mě v ideálním případě měl učit celý život. Když zůstanu u umění a ilustrování, tak naučné knihy jsou jednou z variant (na obrázku je moc povedená Basic Human Anatomy), jak čerpat znalosti a dovednosti, ale možností je dnes velká spousta. Bohužel jsem nestudovala ilustraci na vysoké škole, ale mám za sebou řadu kurzů a lekcí od ilustrátorů z celého světa, a to prostřednictvím výukových online kurzů na Udemy, Coursera nebo dokonce i na bezplatném YouTube. Samozřejmě nechci stavět online kurz na roveň formálnímu vzdělání, ale je to skvělá možnost, jak se učit od těch nejlepších, i když nejste student. Díky za to!“ 

Malé radosti

Live the little things. Žij z malých věcí. Podle mě přesně tohle je ten tajný recept na štěstí, který všichni hledají. Je to o tom umět si vychutnat všechny malé drobnosti, ze kterých se postupně skládá celá mozaika. Chvilka klidu a zapálená svíčka. Květina ve váze, co provoní celý byt. Pěkný hrneček, který jste dostali od kamarádky. Pohled na na padající sníh nebo na hvězdnou oblohu. Vtípky vašeho partnera nebo třeba snídaně s kamarádkou. Malé velké radosti.“

 

Fotografie: Anežka Svobodová pro city-dog.cz, video a snímek přírody pořídila Katka Brabcová