Šperkovnice pokladů a obraz jedním tahem: 10 nejdůležitějších věcí fotografky Anežky Svobodové
City-Dog.cz | pražský žurnál
0
07.09.2018

Šperkovnice pokladů a obraz jedním tahem: 10 nejdůležitějších věcí fotografky Anežky Svobodové

Šperkovnice pokladů a obraz jedním tahem: 10 nejdůležitějších věcí fotografky Anežky Svobodové
Myslíte si, že Anežku neznáte? Možná se budete divit, ale vlastně trochu znáte. Pokud jste u nás viděli nějaké fotky, s největší pravděpodobností stála za objektivem právě Anežka. Jaké věci jsou jejímu srdci nejblíže? To všechno vám poví. A my se ptáme. Zajímalo by vás „mých deset“ i od ostatních členů naší redakce? Napište nám do komentářů!

Myslíte si, že Anežku neznáte? Možná se budete divit, ale vlastně trochu znáte. Pokud jste u nás viděli nějaké fotky, s největší pravděpodobností stála za objektivem právě Anežka. Jaké věci jsou jejímu srdci nejblíže? To všechno vám poví. A my se ptáme. Zajímalo by vás „mých deset“ i od ostatních členů naší redakce? Napište nám do komentářů!

 

ANEŽKA SVOBODOVÁ

Fotografka a překladatelka

 

Neskonale srdečná, vždy pozitivní, její vkus nejvíc ovlivnila Francie, kde dlouho žila. To je Anežka. Překladatelka divadelních her, na které si můžete zajít třeba do Kalichu nebo do Rytířské. Kromě toho je i fotografka. Fotografka, která dokáže zachytit i na tom nejošklivějším a nejsmutnějším místě na světě jeho krásu a pozitivno. 

 

Mantra

Mojí životní mantrou je nadčasovost. Miluju francouzské knihy o stylu a speciálně tuhle jménem Inside Fashion. Z velké časti proto, že jsou v ní fotky od mého vůbec nejoblíbenějšího fotografa Karla Balase (ne, není to Čech, pozn. red.) a v neposlední řadě proto, jaké ženy jsou v ní vyfoceny a představovány. Mám několik knih na podobné téma, ale žádná pro mě nemá takový náboj jako tahle. Fascinuje mě, že jsou v ní nafoceny silné ženy různých povolání, různých typů a všechny spojuje nadčasová osobitost, která je zobrazena v jejich oblékání, vkusu a životním stylu. Tahle kniha bohužel není přeložená do češtiny, ale já se vehementně snažím, abych ji mohla přeložit. Podle mě by ji měla mít v knihovničce každá z nás.“

Ty jedny boty

„Pohodlné boty jsou základem úspěšného dne, hlavně když celý den běháte po městě s těžkým batohem. A když jsou to navíc boty univerzálně nositelné, máte vyhráno, protože s prací jako mám já nikdy dopředu nevíte, v jaké společnosti se zrovna ocitnete. Většinou se říká: „Když nevíš, co na sebe, namaluj si pusu na rudo.“ A já říkám: „Když nevíš co na sebe, vezmi si tyhle boty.“ Jsou to Minelli a kupuju si je už asi 5 let pořád dokola. Chvíli měli pobočku i v Praze, ale bohužel ji zrušili. A tak vždy, když jsem v Paříži, pořídím si je. A víte, co je na nich nejlepší? Můžu v nich celý den běhat po schůzkách a focení a pak jít třeba do divadla a vůbec to nebude vadit. Ta jejich účelnost je geniální.“

Citová jistota

„Jamieho Culluma prostě zbožňuju. Je to skvělý britský zpěvák a jazzový pianista, ale zároveň je to neskutečný floutek, který si nepotrpí na konvence, takže vás baví i svým projevem. Je to citová jistota mého hudebního playlistu. Později jsem zjistila, že ta jeho manželka – Sophie Dahl – je dcerou mého nejoblíbenějšího spisovatele. Kruh se uzavřel (smích). A tuhle jeho gramofonovou desku jsem dostala z lásky a s láskou ji také poslouchám. Nejsem obecně velký příznivce hmotných věcí, ale mít jeho hudbu zhmotněnou na LP spolu se vzpomínkou na její předání je velká radost.“

Vzpomeň si na mě

„Jsem závislák na kafi. Všichni, kdo říkají, že pijou hodně kafe, si nedávali battle se mnou, takže vůbec nemůžou vědět, o čem mluví (smích). Jsem totiž schopná vypít až 6 dvojitých espress denně. Ale musím přiznat, že to už je opravdu extrém. Ale zpátky k tomu hrníčku. Dostala jsem ho od své nejlepší kamarádky, které se bohužel kvůli vytížení občas zapomínám ozývat. A proto mi dala tenhle hrníček od Maxwell&Williams se slovy: „Až si ráno budeš vařit kafe, aspoň si na mě vzpomeneš.“ A měla pravdu. Kafe si do něj dělám každé ráno a pokaždé si vzpomenu. A snad se i ozývám častěji.“

Zlatá láska

„Ellu jsme si pořídili před 4 lety. Říkám jsme, protože dost často pobývá u rodičů, kteří mají velkou zahradu a bydlí u lesa. Moc dobře si obě pamatujeme, že když byla štěně, tak já jsem byla tou adoptivní mámou, která jí nahradila tu původní, která ji celé noci měla u sebe, a když bylo třeba, chodily jsme v 5 ráno na procházku. Občas je na mě uražená, když je u rodičů déle a já se s ní nějaký čas nevidím. Pořád si ale myslím, že je jí tam lépe, než v bytě v Nuslích. Je to takovej můj přerostlej plyšák, nejhebčí stvoření na světě, nejčistší bytost pod sluncem.“

Co kus, to vzpomínka

 „Původně jsem chtěla vybrat třeba jen jeden šperk, ale pak mi došlo, že to nejde, takže musím uvést celou šperkovnici. Každý kus má pro mě citovou hodnotu a u všech můžu přesně říct, proč jsem si ho tehdy koupila nebo kdy a od koho a k jaké příležtosti dostala. Jsou mezi nimi náramky z cest, prstýnky od rodičů, přátel a kamarádů, dokonce mám jeden po dědovi, který věnoval mámě k jejím osmnáctým narozeninám a ona ho pak dala mně. Hlavně těch prstýnků si vážím, protože všechny byly věnovány z velké lásky a určité z nich vyjadřují jisté "gesto", o to jsou pro mě cennější. Šperky si ale ráda kupuju i sama a většinou je to za odměnu. Třeba když přeložím nějakou hru, tak si za odměnu koupím památeční šperk.“

Myšlenky na Japonsko

„V 99 % případů jím jen asijské jídlo. Když jsem přemýšlela, co zařadím do svého výběru, uvědomila jsem si, že vlastně každý den jím hůlkami. Kdyby bylo na mně, tak jím jenom sushi a syrové ryby. Bohužel v Čechách je dobré sushi pořád dost drahé, a tak bych asi nevydělávala na nic jiného. Takže to střídám s jinými asijskými dobrotami, nejčastěji z vedlejšího vietnamského bistra. A tyhle hůlky? Jsou úplně obyč, plastové, ale dovezl mi je můj kamarád z Japonska a pokaždé, když je vezmu do ruky (což je skoro denodenně), mám pocit, jako bych tam byla také.“

Ten, se kterým to začalo

„Uznávám, že foťák s náplastí je poměrně netradiční (smích). Je to moje úplně první zrcadlovka a dneska už je to fakt dědeček. Má hrozně malé rozlišení – nějakých 12 Mgpx, což mají dneska lepší telefony. A proč ta náplast? Zřejmě musel někomu spadnout. Vím, že mně ne, protože já své foťáky miluju a jsem na ně děsně opatrná. No a jak spadnul, udělala se mu díra v těle. Jinak normálně fungoval, ale protože jsem potřebovala urychleně vyřešit ten nenadálý problém, přelepila jsem ho jedinou náplastí, co jsem měla po ruce – s dětskými motivy z Ikea. V jednu dobu to bylo i takové moje poznávací znamení. Občas lidi říkali: „Jasně, tady fotila ta holka s náplastí na foťáku.“

Japonsko-francouzská fúze

„Asi jste si z mého předešlého povídání mohli všimnout, že miluju Francii a Asii a nejvíce Japonsko. Zároveň mám hodně ráda módu, ale jelikož udělat výběr 10 věcí byl pro mě oříšek, protože většina z těch mých nejdůležitějších životních prvků ani věci nejsou, vybrala jsem něco ze šatníku, který ráda doplňuju. Volba byla jasná. Tenhle kabátek je od francouzské návrhářky Isabel Marant, kterou mám ze srdce ráda. Zamilovala jsem se do něj na první pohled, ale stál strašně moc peněz. Naštěstí v Paříži dost často bývají slevy i na takovéhle kusy. A když jsem viděla, že ho zlevnili na půlku, rozhodla jsem se, že ty peníze investuju. Vím, že ho budu mít napořád, miluju ten vzor a navíc je oboustranný. I kdybych všechno ze skříně vyhodila, tento by mi tam stejně zůstal.“ 

Nadžena

„I když jsem hodně vizuálně založený člověk, popravdě moc nedokážu mít v bytě obrazy. Ruší mě to. Proto když jsem objevila   pařížského umělce jménem Quibe, byla jsem nadšená. Maluje vše jedním tahem a musím říct, že mě jeho tvorba opravdu nadchla. I když je naprosto jednoduchá, dokážu se na ní zadívat znova a znova a působí na mě klidem. Mám od něj obrazy dva, ale v rámci kapacity jsem vybrala tuhle "nadženu". Shlíží na mě hned vedle pohovky a vnímám ji jako někoho, kým bych se ráda stala. Řekla bych o ní, že je "simple but significant". A to je podle mě nejvíc.“

 

Fotografie: Za City-dog.cz Anežka Svobodová