up_icon

Lidé

facebook twitter mail

Národní divadlo do konce léta neotevře, říká šéf Státní opery. Na červen chystá překvapení

27.05.2020 / AUTOR: Martina Háchová

Kdy se do svatostánku české klasiky vrátí znovu život?

ZDROJ: Státní opera

Dva měsíce slávy a konec. Sotva zrekonstruovaná Státní opera zazářila po třech letech v plné kráse, umlčel pěvce neviditelný nepřítel a diváky zahnal za hradby jejich domovů. Per Boye Hansen si takový začátek v čele jedné z nejprestižnějších operních scén nemohl představit ani v nejdivočejších snech.

Život se pomalu vrací k normálu, avšak divadla, především ta velká, se potýkají s řadou omezení. Kdy otevře Státní opera?

Prvních operních árií se diváci dočkají nejdříve koncem srpna, bohužel. Červen pro nás nepřichází v úvahu.

Neuvažovali jste o nějaké skromnější variantě s menším publikem?

Opera se nedá dělat v malém. Lze samozřejmě připravit komornější představení a nějaká v tomto duchu i chystáme. Ale ve Státní opeře je zhruba jedenáct set míst, tisíc v Národním divadle a nějakých 650 ve Stavovském divadle, a z finančního hlediska je pro nás neúnosné přemýšlet o snižování počtu diváků na polovinu nebo dokonce méně. Opera je drahá záležitost a my jsme v rozpočtu extrémně závislí na vlastních příjmech, a to především právě ze vstupného.

Žádají lidé vrácení peněz za lístky?

Spousta lidí nás podporuje a náhradu nežádá, jiní chtějí své peníze zpět, je to logické, každý má jinou ekonomickou situaci, mnozí se dostávají do finančních potížíží. Naše obchodní oddělení se s tím vším ale popralo, myslím, velmi dobře, a 4. května už začal předprodej lístků na podzimní sezónu. Státní opera sice momentálně nemůže nabídnout divákům zatím žádná představení, ale ne že bychom nepracovali. Dáváme dohromady plán obsazení pro podzimní představení, zkoušet by se mělo začít po ukončení nouzového stavu, i když za specifických podmínek.

… a také jste připravili překvapení pro ty, jimž se po divadle stýská…

Ano, už 30. dubna jsme uspořádali speciální operní koncert, který v přímém přenosu vysílala Česká televize. Na jeviště Státní opery se tak alespoň na chvíli vrátili sólisté a hosté Národního divadla, aby předvedli to nejlepší z programu příští sezony. Samozřejmě ještě bez publika. Nemělo to být jen lákadlo na to, co přijde, ale především jsme chtěli dodat lidem trochu pozitivní nálady. Aby věděli, že jsme tu, pro ně, a navzdory všem komplikacím pracujeme a už se velmi těšíme na plná hlediště.

Pokud nebudou lidé chtít lístky na zrušená představení vrátit, bude možnost si je vyměnit?

Samozřejmě. Mnohá z děl, která jsme měli hrát teď na jaře, budou k vidění na podzim. Z plánovaných tří velkých premiér jsme bohužel museli zrušit Szymanowského Krále Rogera, který se měl hrát poprvé 3. dubna, koprodukci s Polskem a Švédskem už prostě nedáme dohromady. Stejně tak operu Špalíček Bohuslava Martinů, která měla mít premiéru v červnu a nezačali jsme ji ještě ani zkoušet. Víte, on je to takový domino efekt, když se snažíte přesouvat věci dál, hrnete to před sebou, a k tomu nevíte, kdo zrovna bude mít čas. Běžně plánujeme na dva tři roky dopředu, pracujeme s renomovanými umělci z Čech i ze zahraničí a musíme sladit jejich pracovní kalendáře, operní hvězdy jsou vytížené. Dvě z plánovaných produkcí se nám ale přece jen podařilo přesunout, a to operu Jaroslava Weinbergera Švanda Dudák, tu budeme hrát na podzim, a Prodanou nevěstu na jaro 2021.

Na rozdíl od malých divadel máte jednodušší situaci v tom, že Národní divadlo financuje stát a nemusíte se bát krachu. Přesto - jak moc vám několikaměsíční přestávka komplikuje existenci?

My předkládáme účty ministerstvu kultury, což je náš zřizovatel. A já jsem velmi rád, že jak opera, tak drama či balet mají v této zemi vysoký statut, jinak bychom samozřejmě těžko takovouto situaci ustáli. Přesto se snažíme uskrovnit, dotace z ministerstva pokryje mzdy, na vše ostatní včetně energií si musíme vydělat - takže nedočkavě vyhlížíme první diváky. Tuhle nesmírnou touhu cítím odevšad, jsem v kontaktu s lidmi z oboru po celém světě, a všichni jsou natěšení na živé publikum. A vím, že zrovna tak publiku chybí hudba, divadlo, herci, emoce z blízkého kontaktu s nimi. Přesto, jedna věc je, kdy budeme moci hrát a pozvat je do divadla, druhá věc je, kdy doopravdy přijdou. Protože nejde jen o to, že budou moci, ale zda také budou chtít. Nikdo neumíme předpovídat budoucnost a velkou roli může hrát strach. Na druhou stranu historie ukazuje, že lidé se umí přizpůsobit situaci velice rychle.

Víte, jak herci, zpěváci a tanečníci prožívají tyto nečekané prázdniny, jak jsou vlastně finančně zabezpečení? Máte i mezinárodní hvězdy, hostující umělce…

Členové obou našich souborů jsou z většiny zdejší, takže v karanténě zkrátka zůstali doma jako většina obyvatel Česka. Zahraniční umělci se, pokud vím, dostali všichni do svých domovů. Zaměstnanci dostávají plat, i když ne celý, hostující na volné noze jsou bohužel bez příjmů. Vím, že mnohé jiné velké scény to řeší jinak, ale my zkrátka nejsme schopni je zaplatit.

Tak bláznivý nástup na nové pracovní místo jste asi nečekal, že?

Tohle samozřejmě zaskočilo nás všechny. Vzpomínám si velmi dobře na to ráno 10. března, byl jsem zrovna na hodině češtiny, kdy jsem dostal zprávu, že bude vyhlášena karanténa a musíme zavřít divadlo. Nikdy by mě nenapadlo, že opera Carmen, kterou jsem viděl večer předtím, bude na tak dlouhou dobu mým posledním představením! Pro mne je to naprosto nezvyklá situace, protože už nějakých čtyřicet let navštěvuji sto až stopadesát představení za rok. Více než dva měsíce bez opery, to se mi snad stalo naposledy když jsem byl malý… Po večerech tak aspoň sleduji záznamy oper a koncertů na internetu.

Skutečně je to váš jediný problém v době, kdy se tolik lidí hroutí a propadalo i panice?

Já jsem na krizové situace zvyklý. A pokud mám možnost něco s tím dělat, neztrácím příliš klid. Znervózňují mne situace, v nichž se cítím bezmocný. A vzhledem k tomu, že my jsme tady v divadle měli plné ruce práce neustále, koronakrize mne v podstatě nijak nevykolejila.

Jenže klid jste v Čechách neměl od samého začátku, na tři sta osobností obou oper naší první scény vás vloni v srpnu přivítalo otevřeným protestním dopisem…

Myslím, že zpočátku šlo o nedorozumnění na základě nějakých předpojatých zvěstí. Řekl bych však, že se nám podařilo vytvořit velmi dobrou pracovní atmosféru. Já naslouchám všem a respektuji i ty, kteří se mnou nesouhlasí. Navíc krize často spojují. Máme teď společný cíl a to překrylo vše ostatní. Pravda, slavnostní znovuotevření bylo taky náročné, ale povedlo se, první dva měsíce roku byly nabité, odehráli jsme nádherná představení jako Madame Butterfly, Aida, Nabucco, Fidelio, večer co večer se nesl v úžasné atmosféře. Takže si velmi dobře dovedu představit, co tohle divadlo a jeho lidé dokáží. A to je výborná motivace. Víte, vést operu, a troufám si říct, že o tom už něco vím, protože to dělám téměř čtyřicet let, je o neustálých výzvách. Je tu vedle sebe mnoho lidí různých profesí, s různými zájmy, a i když máme jeden společný cíl, je to kolektiv plný silných individualit s rozdílnými názory, což někdy samozřejmě vede k vášnivým diskusím. Jako v každé takové instituci nejsme vždy stoprocentně zajedno, ale nakonec si vždy dokážeme užít výsledky naší společné práce.

Nezvyklé pro vás je ale určitě i to, že - přestože jste už pracoval a žil v zahraničí - se nemůžete vrátit zpět do vlasti…

Létal jsem za rodinou do Norska alespoň jednou měsíčně na víkend, děti mám už velké, ale moc mi chybí půlroční vnučka. Také moje manželka za mnou jezdila poměrně často, a teď jsme se přes dva měsíce neviděli, i když je tu naštěstí Skype apod.. Není to ideální, ale je třeba si přiznat, že my máme to štěstí, máme práci, něco smysluplného, na co se můžeme soustředit. K tomu v jednom z nejkrásnějších měst vůbec, které jsem mimochodem díky této nechtěné přestávce měl možnost poznat daleko důkladněji než dosud. Ještě než se začal do ulic vracet život jsem si prošel nejen centrum, ale i parky, Letnou, botanickou zahradu, která právě otevřela. Bylo nádherné počasí, město se zklidnilo. Myslím, že spoustě lidí svým způsobem prospělo na chvíli se zastavit a zamyslet se, co a jak dál. I když samozřejmě mnoha jiným to způsobuje velké problémy…

Jak vlastně vypadá situace v Norsku?

Už koncem dubna se otevřely znovu školy pro první stupeň, obchody byly otevřené celou dobu, nikdo nenosil a nenosí roušky. Naprostá většina případů COVID-19 připadá na hlavní město Oslo, hustota obyvatel je samozřejmě výrazně menší než v Česku. Norové žijí vlastně v některých místech v karanténě v podstatě pořád! Společenský odstup je tak určitě jednodušší udržovat, ale myslím, že ani jinde zrovna tohle není ten největší problém; lidé jsou bez peněz, začínají mít existenční problémy. To se, naštěstí, Norska netýká, nicméně se tam vyhrocují jiné problémy, například s domácím násilím. Každopádně business, dokonce i divadla a umělci, je podporován ze strany státu opravdu maximálně, podporu v nezaměstnanosti můžete pobírat až dva roky. Jinak od kolegů vím, že také začnou zase hrát také až v září, v Norsku zavřeli operu jen pár dní po nás.

Na co se tedy může české kulturychtivé publikum na podzim těšit?

Podzimní sezóna se ponese v duchu tří témat - první je věnováno vynikajícímu scénografovi Josefu Svobodovi, který by mimochodem letos 10. května oslavil sté narozeniny. Bude to opera Don Giovanni a také slavné představení Tosca, které se hrálo ve Státní opeře naposledy v roce 1999, ale je to originál z časů po druhé světové válce. Na tu dobu bylo velmi revoluční a moderní, a je dodnes. Veškeré nákresy byly naštěstí dosud v archívu a dokonce i 70% kostýmů jsou originály, které byly uložené v divadelním fundusu. Druhou skupinou představení jsou české opery. Myslím, že vzhledem k situaci je dobré podpořit národní hrdost a sebevědomí. Navíc česká operní tradice je podle mého neuvěřitelná, to, co dala země s deseti miliony obyvatel světu opery, je unikátní. Smetanu, Dvořáka a Janáčka teď hrají po celém světě víc než kdykoli jindy. My budeme 3. září hrát Libuši, poté to bude Její pastorkyňa, Prodaná nevěsta, Rusalka. A do třetice zahájíme čtyřletý cyklus “Musica non grata”, což budou díla autorů pronásledovaných nacistickým režimem. No a v říjnu se pak diváci mohou těšit na týden s Giuseppe Verdim.

Brány Národního divadla se ale přece jen předtím alespoň malinko pootevřou...

Ano, v červnu se nakonec přece jen budou konat alespoň tři speciální představení. Činohra Manon Lescaut se bude hrát pro omezený počet návštěvníků 10. a 11. června, a balet Kylián - Mosty času 14. června, odpoledne a večer. Dalším představením pak bude operní koncertní gala v budově Státní opery s názvem Opera před oponou, které uvedeme v pátek 12. června.

,

commentkomentáře
přihlásit se pomocí
nebo komentujte bez registrace
Přestat odpovídat

favouritnejčtenější

Našli jsme vakcínu proti koronaviru, tvrdí rumunští vědci

Nový lék se začíná okamžitě testovat.…

heart

Líbil se vám tento článek?
Podpořte nás!

Jsme nezávislé médium bez velkých investorů či zahraničních vlastníků. Proto budeme rádi, pokud nám projevíte svou přízeň prostřednictvím malého příspěvku. Děkujeme!

Podpořte nás a pošlete nám:
Zavřít nemám zájem close
heart

Líbí se vám náš obsah?
Podpořte nás!

Jsme nezávislé médium bez velkých investorů či zahraničních vlastníků. Proto budeme rádi, pokud nám projevíte svou přízeň prostřednictvím malého příspěvku. Děkujeme!

Podpořte nás a pošlete nám:
Zavřít nemám zájem close
Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Další informace
popupClose