up_icon

Lidé

facebook twitter mail

Sedmé dítě? Raději už počkám na vnoučata, říká znamý ekonom Vladimír Pikora

12.08.2020 / AUTOR: Redakce

Patří k nejcitovanějším českým ekonomům. S manželkou Markétou Šichtařovou napsal Vladimír Pikora už devět knih. Letos by měla vyjít desátá.

ZDROJ: Archiv Vladimíra Pikory

Patří k nejcitovanějším českým ekonomům. S manželkou Markétou Šichtařovou napsal Vladimír Pikora už devět knih. Letos by měla vyjít desátá. Má šest dětí. „Dnes si myslím, že bylo chybou, že jsme podlehli té celospolečenské vizi, že člověk musí nejprve budovat kariéru, pak šetřit a pak mít děti,“ říká třiačtyřicetiletý Pikora v rozhovoru pro City-dog.cz. 

Na čem teď pracuješ?

Mám teď krásnou práci. Píšu knížku, která vyjde za rok. Nebudu nic prozrazovat ani naznačovat. Jen řeknu, že to je hodně ekonomické téma, které podle mě zajímá úplně všechny. Psaní mě moc baví, takže bez problému překonávám fakt, že se mi podařilo nedávnou zlomit ruku, takže píšu jen pěti prsty místo deseti. Výpadek jedné ruky nezpomalí člověka na polovinu, ale na třetinu, a to je asi dobře. Více rozvažuji, co píšu, a kniha proto nebude tlustá. Krom toho zastupuji kolegu, který je na dovolené, takže mám více agendy než obvykle. Ale to je vlastně taky dobře, protože alespoň nestíhám mít myšlenky, že bych mohl být s dětmi někde u vody apod.

Nová kniha vyjde letos?

Ano, máme v posledních devíti letech takový zvyk, že každý rok napíšeme jednu knihu. Zatím se nám podařilo nevypadnout z tempa.

Když by ti před deseti lety někdo řekl, že budeš mít šest dětí, co bys mu na to odpověděl? Plánoval jsi to?

Ne, já ohledně dětí a rodiny nikdy nic neplánoval a nechal to osudu. Já i Markéta jsme ze dvou dětí. Nějak automaticky jsme proto vždy vycházeli z toho, že budeme mít dvě děti. Otěhotnění nebylo plánované. Byl jsem z něj nejprve rozhozen. Čekal jsem ho později. Všichni kolem nás měli léta problémy otěhotnět. My to jednou zkusili bez antikoncepce a hned to bylo. Dost jsem se rodičovství bál. Vycházel jsem z toho, že nás to zcela ochromí, nebude možné cestovat, nikam chodit apod. Ale nebyla to pravda. Naopak byl jsem z dítěte nadšený a chtěl hned další. Počet jsem nikdy neřešil. Všechna další těhotenství přišla jako to první bez plánování.

Lituješ, že jsi s dětmi nezačal dřív?

Dnes si myslím, že bylo chybou, že jsme podlehli té celospolečenské vizi, že člověk musí nejprve budovat kariéru, pak šetřit a pak mít děti. Kdybychom měli děti hned po škole, mohli jsme jich mít víc. Jsou lidé, kteří říkají: „Kolik umíš jazyků, tolikrát jsi člověkem.“ Já bych to trochu posunul a jazyk nahradil za děti. Čím jsem starší, tím víc si vážím lidí, kteří zvládli vychovat hodně dětí, a také víc chápu své rodiče, když dělali to, co dělali, a já si myslel, že takovou blbost nikdy dělat nebudu. Zkrátka člověk potřebuje na některé věci dozrát.

Před deseti lety jsem si myslel, že budeme mít tak tři nebo čtyři děti, protože tou dobou jsme už dvě děti měli a já trochu protahoval trend.

Jak se s takovým počtem dětí cestuje?

Problematicky. Ale problémy jsou od toho, aby se řešily. Jinými slovy, komplikace při cestování nejsou neřešitelné. Jen musíte vycházet z toho, že takto se cestuje méně pohodlně, je to obvykle dražší a některý způsob dopravy je cenově vážně extra náročný. Zatímco hodně lidé léta na dovolenou letadlem, my jezdíme autem. Osm letek je už skoro na privátní let.

Podobné to je s ubytováním. Osm lidí se vždy ubytuje komplikovaněji než čtyři, ale dá se to. Nejčastěji to řešíme tím, že si pronajmeme celý dům někde u moře.

Před rokem jsme dělali rozhovor s tvojí ženou, pod článkem bylo mnoho reakcí na počet dětí, které s Markétou máte, řekla bych tak půl na půl. Polovina fandila, polovina odsuzovala, kopíruje to realitu?

Pochopitelně nemáme žádnou statistiku, ale je pravdou, že některým lidem vadí, že máme děti. Prý jim to ničí planetu, protože prý není větší uhlíková stopa, než mít dítě. Můj názor je, že když lidé na sítích na někoho nadávají, obvykle, aniž by si to uvědomili, mluví o sobě.

Nám nadávají za děti, protože si myslí, že planeta brzo shoří a kvůli dětem shoří dříve. Já si to nemyslím. Oni jen svou frustraci přeposílají dále. Podobné to je, když tvrdí, že se nemůžeme o děti postarat. Opět mluví o sobě. Vědí, že by to sami nezvládli. O nás nevědí nic víc, než je počet dětí, a přesto vědí, že to nezvládáme.

Jiní v tom zase vidí peníze a hned v závisti plivnou. Já si ale myslím, že o penězích to není. Třeba naše děti měly ve škole mobil jako poslední. Podle mě prostě děti v první třídě mobil nepotřebují, ale dnes jsem s tímto názorem v menšině. Řada lidí prostě zahrnuje děti zbytečnými věcmi, a pak mají pocit, že z finančních důvodů mohou mít jen jedno dítě. A kdo jich má šest, ten je uráží.

Zvláštní doba?

Já si nechal dělat rodokmen a dostali jsme se až do 17. století. Ukázalo se, že všichni moji předci s výjimkou posledních dvou posledních generací měli 4 až 10 dětí. Našich šest je touto optikou naprosto normální. Dvě děti jsou historickým pohledem nenormální.

Nicméně tento obraz je typický pro nás a severní Evropu, kde je hodně egoismu a studených čumáků. Když jsem na jihu Evropy, kde je silná role rodiny, tam nás cizí lidé zastavují na ulici, ptají se, zda jsou všechny děti moje, a když slyší, že s jednou ženou, tak gratulují. V Dubrovníku jedna paní na celou ulici křičela bravo a radostí skoro plakala. To jsem u nás nezažil. Tady nikdo nic neřekne – ani pozitivně, ani negativně. Nadávat si lidé dovolí jen z anonymity internetu.

Tvoje žena všechny vaše děti porodila doma. Než jsi měl děti, jaký jsi měl názor na domácí porody?

Já nad tím dříve nikdy nepřemýšlel. Porod je věc ženy. Pro mě je nejlepší to, co je nejlepší pro mou ženu. Jen ona ví, jak se cítí. Ona se musí rozhodnout a já ji v každém jejím rozhodnutí podpořím, aby se cítila co nejlépe. Názory jiných lidí na porod mé ženy jsou irelevantní. Já si myslím, že porod i další fyzické procesy v těle jsou hlavně o psychice. Pokud se žena cítí psychicky dobře, jsme na dobré cestě a každý by to měl respektovat.

Nedávno jsi psal na sociální sítě, že čtyři děti ze šesti odjely na prázdniny a že jsi zůstal se ženou doma jen s nejmladším a nejstarším potomkem, je to nezvyk, že?

Nezvyk je, že je doma klid. Nikdo se s nikým nepere, nekřičí. Když k nám přijde návštěva, často říká, že je u nás hluk. Prostě šest malých dětí si neustále o něčem povídá a klade dotazy jeden přes druhého. Zkuste vejít o přestávce mezi děti v první třídě. Neustále se něco děje.

Pořídíte si sedmé dítě?

Nikdy jsme žádné děti neplánovali a neděláme to ani teď. Nic tedy nevylučuji. Nicméně začínám být už z dětí unavený. Učit jezdit na kole první dítě je zábava, u pátého to byl už opruz. Kdo to nezažil, nepochopí. To samé je třeba s vyprávěním o Praze a učením o chodu věcí kolem nás. Ukazovat prvnímu dítěti Národní divadlo, vyprávět o Karlově mostě, bylo super. Dnes už ale nevím, které děti to už slyšely a které ne. Některé to už prudí, jiné to ještě nezajímá a já se opakuji.

Navíc nerad bych dopadl jako někteří umělci, kteří si do důchodu pořídili dítě. Otec má podle mě se syny držet krok. Jezdit s nimi na kole, na lyžích apod. Už mi je 43. Už přestávám držet krok.

Krom toho moje matka zemřela, když jí bylo 63. Kdybych zemřel stejně, potřebovaly by děti ještě tátu. Takže racionálně si myslím, že jsme měli začít s dětmi dříve a teď bych už měl brzdit.

Zkrátka každá část života má své a teď přecházím do části života, kdy bych si měl odpočinout, abych měl jednou dost sil na vnoučata. Nehodlám to ale zásadně řešit. Nějak to dopadne. Kdybych neměl děti, řešil bych to.

Jsi známý ekonom, nešetříš kritikou u věcí, se kterými nesouhlasíš, dostáváš zpětnou vazbu? Píšou ti lidé, že s tebou nesouhlasí?

Ano, samozřejmě. Ale píšou i obráceně. Píšou, že děkují, že někdo řekl nahlas to, co si jiní jen myslí. Myslím, že těch, kteří nadávají, je podobné množství, jako těch, kteří děkují, chválí a podporují. To je zajímavé, protože já se domnívám, že jen málo lidi má sílu googlit mou adresu a psát. Aby se člověk zvedl ze svého klidu a pohodlí, musí ho článek hodně nadzvednout. Myslím, že když vás nadzdvihne pozitivně, spíš se na nějaké hledání vykašlete, než když chcete někomu pořádně vynadat. Takže jestliže je počet negativních a pozitivních reakcí stejný, tak je to vlastně super, protože většina lidí souhlasí. To je stejné jako u voleb. Jít k volbám mají energii hlavně ti, kteří nesouhlasí a pak ti, kteří souhlasí, ale bojí se, že by se mohli stát menšinou.

To, že lidé reagují na mé články a názory, je skvělé. Ukazuje to, že je píšu dobře. Až na mě nebude nikdo reagovat, bude to znamenat, že jsou mé názory tuctové a zapadnou v šedi průměru. Vím třeba, že mnohé mé články mají vyšší čtenost než je celodenní návštěvnost některých webů, které se vydávají za zpravodajské či názorové médium. To je na jeden článek, který není od profesionálního novináře, obstojné.

Jsou některé reakce agresivní?

Jistě. To je dnes snad pod každým novinovým článkem na webu. Někteří jsou sprostí automaticky. Doporučuji podívat se na polský film Hejtr. Ten popisuje, jak dnes existují agentury, které platí trolly, kteří za peníze někoho systematicky napadají. Kupují falešné identity a jeden člověk se pak tváří jako dav desítek či stovek lidí s cílem někomu ublížit. Myslím, že to tu je také. Když jsem kandidoval do jedné nejmenované rady, tak také nějaká placená organizace začala sbírat o mě data, vytrhávat věty z kontextu, posouvat mé výroky a tvrdit o mě nesmysly. Já jsem se ale ohradil a oni text upravili. Nicméně podobných placených, tedy profesionálních organizací, které mají kydat na někoho hnůj, je u nás víc.

Co s tím?

Já tyto hejtry ignoruji. Postupem času stále více lidí chápe, že to co o někom zveřejní někdo někde na webu, může být pravda, ale taky blbost. Lidé tomu přestávají věnovat pozornost. Časem se to vyřeší samo. Na Západě pro jistotu už diskuse pod články ruší. To podle mě ale není dobře, protože tím berou frustrovaným lidem prostor k vyřádění se a oni se pak budou ventilovat jinde a možná hůř.

Jak jsi strávil nouzový stav?

Asi jako všichni. Byl jsem doma.

Učil jsi děti? Jaké to bylo?

Ze začátku jsme učili, ale pak se ukázalo, že efektivnější je, když se učíme jen s nejstarším a starší učí mladší. Třeba než jsem pochopil v učebnici angličtiny cvičení, tak jsem vyrostl. Myslím, že za nás byly učebnice lepší. Teď mají samý obrázek a hru na učení, ale já často nepochopím, co na tom obrázku je. Prostě občas si myslím, že ukazují na zeď, o níž mám mluvit, ale oni ukazují na tapetu na zdi. A to měl vědět kdo?

Nelezli jste si doma na nervy?

Ne. Vadilo mi spíš to, že jsem zvyklý neustále někde být. Doma to bylo fajn, ale já už chtěl ven. Rád chodím do divadla. Vloni jsem byl skoro stokrát a letos asi dvakrát.

Máte se ženou firmu a pracovně jste svými vlastními pány, jak vzpomínáš na dobu, kdy jsi pracoval pro korporaci?

Už bych nikdy nešel zpět. Mohu každému podnikání jen doporučit. Korporace je pro lidi, kteří se rádi schovají za jiné. V malé firmě, co neuděláte, není. Nemůžete se schovat. Nikoho nezajímá, že vám není dobře. V korporaci můžete jít na školení a on tu práci za vás někdo udělá. Při dělení odměny se ale nikdo neschovává a to mi nevyhovuje. Ten, kdo je pracovitý, dělá svou práci dobře, věří si a nebojí se, ten v korporátu marní čas.

Když se vrátím k tématu ekonomie, jedno z horkých témat jsou už několik let ceny bydlení, jak to vidíš? Porostou ceny bytů a domů?

Centrální banky tohoto světa dělají vše pro to, aby bylo na světě rekordní množství peněz. Peněz mohou vytisknout nekonečno. To u nemovitostí neplatí, proto by z většího nadhledu měly jít ještě výš. Nicméně to neznamená, že nejsou už dnes některé byty zejména v Praze nadhodnocené. Člověk musí být obezřetný, ale v průměru se mi investice do nemovitostí líbí a jako dlouhodobou investici je doporučuji.

 

Vladimír Pikora (43)

Vystudoval Národohospodářskou fakultu Vysoké školy ekonomické v Praze, kterou zakončil doktorátem. V letech 2000 až 2005 působil ve Volksbank CZ na pozici ekonoma, v letech 2005 až 2006 v pozici hlavního ekonoma. Od roku 2006 působí jako hlavní ekonom poradenské společnosti Next Finance, kterou založila jeho manželka. Je ženatý s ekonomkou Markétou Šichtařovou, má s ní šest dětí. Společně napsali několik publikací a poukazují na různé ekonomické problémy.

 

   Fotografie: Vladimír Pikora pro city-dog.cz.

commentkomentáře
přihlásit se pomocí
nebo komentujte bez registrace
Přestat odpovídat

favouritnejčtenější

Našli jsme vakcínu proti koronaviru, tvrdí rumunští vědci

Nový lék se začíná okamžitě testovat.…

heart

Líbil se vám tento článek?
Podpořte nás!

Jsme nezávislé médium bez velkých investorů či zahraničních vlastníků. Proto budeme rádi, pokud nám projevíte svou přízeň prostřednictvím malého příspěvku. Děkujeme!

Podpořte nás a pošlete nám:
Zavřít nemám zájem close
heart

Líbí se vám náš obsah?
Podpořte nás!

Jsme nezávislé médium bez velkých investorů či zahraničních vlastníků. Proto budeme rádi, pokud nám projevíte svou přízeň prostřednictvím malého příspěvku. Děkujeme!

Podpořte nás a pošlete nám:
Zavřít nemám zájem close
Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Další informace
popupClose