up_icon

Lidé

facebook twitter mail

Hraje na kytaru, píše knihy a rodí doma. Nedělám kompromisy, říká známá ekonomka Markéta Šichtařová

03.12.2020 / AUTOR: Tereza Peřinová

Čeká nás nástup ještě tužšího socialismu, než jaký tu už máme, tvrdí populární spisovatelka

ZDROJ: Archív Markéty Šichtařové

Státu není radno věřit, že se o nás postará, tvrdí známá ekonomka a spisovatelka Markéta Šichtařová. S manželem také ekonomem Vladimírem Pikorou napsali už deset knih. A připravují se na příchod dalšího potomka. “Občas se ale nedá vyloučit drobná nehoda,” vtipkuje držitelka Ceny čtenářů v anketě Magnesia Litera 2015 za knihu Lumpové a Beránci.

Nedávno vyšla vaše desátá kniha, chystáte už další?

Psaní knihy trvá i s přípravou a následnou postprodukcí celý rok, takže naše literární počiny musíme plánovat delší čas dopředu, abychom mohli sbírat materiály. Proto už teď probíhají práce na knize, která vyjde ode dneška zhruba za rok.

O čem bude?

Ta příští ještě bude ryze finanční. Letošní kniha se jmenuje Jak nepřijít o peníze, a ten název celkem jasně vypovídá, o čem je. Ta příští na ni bude navazovat, bude to něco jako „druhý díl“, konkrétně bude vysvětlovat, jak si naspořit na důchod. Vycházíme z toho, že státu není radno věřit, že se o nás postará, zvláště ne teď, když se dal na vytváření děsivých schodků veřejných financí. A tak je nutno vzít svůj osud do vlastních rukou. A my vysvětlujeme, jak na to.

Většina vašich knih úspěšně zaútočila na pozici bestseller, trefujete se do témat, která lidi zajímají?

Pravděpodobně. A také jistě hraje svou roli to, že nedělám kompromisy. Při psaní se totiž nikdy neohlížím na mainstream. Nepotřebuji k tomu, co říkám, názory jiných. Nekopíruju většinové mínění, je mi jedno, jestli mé analýzy schvaluje převládající ideologie, většina jiných ekonomů nebo většina občanů. Ba je mi dokonce i jedno, co si o mých názorech kdo myslí. To, co z mých analýz vychází, není názor, který by se snažil být konformní a zapadnout, stejně jako to není názor, který by se snažil šokovat a zaujmout. Snažím se dobrat reality. Pohání mě touha přijít věcem na kloub. V tom neuznávám kompromisy.

A pokud si držíte ve svých analýzách integritu, mají neprůstřelnou logiku. Mnoho lidí je může napadnout ideologicky, na základě jakési víry v nějakou ideologii, ale nejsou rozcupovatelné logicky, věcně. A já si myslím, že naši čtenáři tohle moc dobře chápou.

Ve světle všech koronavirových omezení, jak hodnotíte letošní rok?

Koronavirová omezení nejsou příčinou stávající hospodářské recese, ale současně ji výrazně prohlubují a prodlužují. Recese se ohlašovala již na konci minulého roku, a to celoevropsky. Některá odvětví již před rokem v recesi byla. Příchod korony se nakonec stal „požehnáním“ pro evropské vlády v tom smyslu, že korona posloužila jako hromosvod a obětní beránek. Bylo možno říct, že všechny hospodářské problémy jsou důsledkem korony. Ale ony nejsou. To pouze opatření, která vlády na své ekonomiky uvalily, stav ještě výrazně zhoršily.

Co to bude znamenat?

Namísto toho, aby vlády využily situaci k tomu, že by nechaly ekonomiky projít vnitřní restrukturalizací, rozhodly se jít přesně opačnou cestou a stav, který nás dovedl až ke stávající recesi, ještě silněji zakonzervovat. Vždyť vezměme si jako příklad třeba jen ten samotný fakt, že vysoká nemocnost v kombinaci s normální cyklickou recesí by sama o sobě vedla k větší digitalizaci a modernizaci ekonomiky, protože firmy by se musely stavu přizpůsobovat. Mnoho takzvaných zombie firem by konečně zkrachovalo a uvolnila by se pracovní síla k tomu, aby mohly vzniknout nové inovativní firmy.

Vláda ale udělala pravý opak. Vyseknutím obrovského schodku státního rozpočtu, který letos bude kolem 500 miliard a příští rok sice bude oficiálně míň, ale v realitě se tomu nejspíš opět bude blížit, nakoupila to, že znemožnila zánik přežívajících dinosaurů, zabránila uvolnění neefektivní pracovní síly, zato ale položila drobné živnostníky.

Co nás čeká v nejbližších letech?

Nástup ještě tužšího socialismu, než jaký tu už máme.

Můžete být konkrétní?

V knize S androidkou v posteli která vyšla loni, jsme napsali slova, která si nyní dovolím vypůjčit, protože na ně často vzpomínám. Neměnila bych na nich ani písmenko, pouze bych změnila mluvnický čas. Psali jsme, že následující věci se stanou. Nyní můžeme říct, že je právě prožíváme:

„…pokud tedy zhruba od roku 2010 říkáme, že „je na dohled další krize stejného typu, jako byla ta z let 2008–2009“, pak tím mluvíme o tom, že ekonomika je doslova globálně v ukrutné nerovnováze.

A proč tuto příští krizi označujeme jako globální technokratická krize? No protože byla a bude globální, to dá rozum. Oběhne celou Zemi. A proč technokratická? Protože ji způsobí technokraté ve vedoucích pozicích státu. Technokraté se socialistickou mentalitou, kteří hluboce věří, že dokáží ekonomiku kočírovat. Že jejich rozhodnutí o davu je kvalitnější a lepší než milion svobodných voleb milionů jednotlivců o sobě. Že neviditelná ruka trhu je přežitkem.

Systematické chybování těchto technokratů se socialistickou mentalitou hluboce vychýlilo globální ekonomiku z rovnováhy. Dnes sice můžeme říci, že je před námi technokratická krize, ale dál už těch jistot moc není: Nevíme přesně, kdy přijde. Nevíme ani, jaké další šílené politiky během ní politici vymyslí a uskuteční. Tudíž taky nevíme, jak po jejím skončení bude svět vypadat. Zato pár věcí víme, či spíš můžeme tušit s vysokou mírou pravděpodobnosti. Tak například tušíme, že v jejím průběhu zažijeme divoké experimenty v hospodářské politice. A ačkoliv nevíme, jak přesně bude svět po jejím odeznění vypadat, můžeme předpokládat, že opět bude po ekonomické stránce vypadat o hodně jinak - socialističtěji. A pak ještě víme jedno, a to s celkem vysokou jistotou:

Jestliže první vlna globální technokratické krize akcelerovala čtvrtou průmyslovou revoluci, pak druhá vlna velmi pravděpodobně akceleruje další technologický skok: Totiž masové rozšiřování umělé inteligence…“

Poznáváte v tom, co jsme kdysi nazvali technokratickou krizí, to, co vlády dnes označují jako „koronaopatření“?

Lze vůbec na tom, co přinesla čínská chřipka, najít něco dobrého?

Akcelerovalo to příchod tohoto nesvobodného období, ke kterému už stejně bylo nakročeno roky, takže je tu jistá šance, že o to dřív toto období taky skončí.

Řada lidí ztratila práci a přišla o úspory, jste poměrně známá ekonomka, žádá vás někdo o radu? S jakými příběhy se setkáváte?

Už na jaře jsem zaznamenala výrazný nápor klientů, ten pak lehce utichnul během léta, a na podzim se nápor znovu zvýšil. Zájem klientů o analýzy tedy přesně kopíruje ekonomické uzavírky. Není divu, podnikatelům nejvíc ze všeho chybí vize a plán, jak se budou regulace dál vyvíjet. Nemohou plánovat své podnikání, když vláda jedná naprosto chaoticky. Ekonomiku nejvíc nedecimují uzavírky jako takové, ale nejistota, chaotičnost a nepredikovatelnost. Právě proto se lidé ještě víc než v minulosti zajímají o to, co lze v ekonomice čekat, aby na těchto informacích, které jim poskytneme, mohli postavit nějaký podnikatelský plán.

Neplánujete napsat knihu o domácích porodech? Je to velmi atraktivní a zároveň trochu výbušné téma.

Manžel mi už delší čas říká, že bych měla napsat knihu o těhotenství, rození a dalších věcech s tím souvisejícími, protože málokdo má za sebou tak jako já šest dětí. Nicméně mně taková představa opravdu ani v nejmenší nerajcuje. Třeba časem zjistím, že se mi chce něco na toto téma napsat, že by mě to už bavilo – nevím, co čas přinese. Teď to ale beru jako věc natolik soukromou, že by mě takové psaní nebavilo vůbec. A já dělám jen věci, které mě těší.

Když máte čas jen pro sebe, co nejraději děláte?

Hraju na kytaru, hrabu se v záhoncích, cvičím, čtu, chatuju s blízkými přáteli. Je toho spousta, co bych chtěla dělat, času už je míň.

Jste pracovně velmi aktivní, co říkáte na stesky, že ve veřejných funkcích je málo žen, že na odborných konferencích je málo žen a podobně…

Ve veřejných funkcích je přesně tolik žen, kolik jich tam chce být. Diskriminace žen neexistuje, naopak dneska je to naruby, u veřejných míst často funguje pozitivní diskriminace. Tedy máte-li vedle sebe stejně schopnou ženu a muže, je zvolena žena prostě jen proto, že je žena.

Čím si vysvětlujete, že stále častěji se jiný názor považuje za lež či manipulaci? Anebo pokud se někdo spletl, udělá chybu, je obviněn s šíření fake news či dezinformací…

To je naprosto normální a nepřekvapivá strategie lidí, kteří vzývají kolektivismus a „kolektivní pravdu“, kteří vzývají ideologii a zavrhují fakta a informace. Jakmile se objeví nějaký inovátor, vynálezce, individualista, prostě kdokoliv, kdo je ochoten hájit fakta a jít proti dogmatům, považují ho tito ideologové za nebezpečí. Tak jako když první astronom začal tvrdit, že Slunce neobíhá kolem Země, bylo to ohrožením tehdejších katolických dogmat, a musel tedy být označen za lháře.

Protože ovšem ideologové hájící svou ideologii nemohou s informacemi a chladnou logikou válčit ze své pozice také informacemi a logikou, zbývá jim jediné – vzít si na pomoc emoce a nepohodlný postoj označit za lež a dezinformaci. Není to vůbec nic nového, je to technika používaná v celé historii, jen v některých obdobích míň a v některých víc.

Stále platí, že do politiky vás nikdo nedostane?

Manžela možná ano, nevím, on je k politice smířlivější než já a také na rozdíl ode mne nikdy netvrdil, že ji dělat nechce – ale já to mám nastavené jinak než on:

Politiky a všechny podobné „vůdce“, tedy třeba odborářské a další, považuju v drtivé většině za lidi, kteří nejsou hnáni touhou objevovat pravdu svým vlastním rozumem, něco tvořit svými vlastními silami, něco vyrábět svýma rukama. Jsou to lidé, kteří žijí na úkor jiných lidí, přerozdělují plody cizí práce, jsou placeni z peněz vygenerovanými někým jiným. Namísto principu uplatňovaného ve veskrze morálním obchodu, ve kterém jeden poctivě získá penze a druhý poctivě získá zboží, politici žijí jako parazité. Jimi ovládaní lidé produkují peníze, které jsou jim násilně odebrány formou daní, a z nich jsou placeni politici, kteří se pasují do role ovládajících.

Takový vztah mi nic neříká; mám v sobě nulovou touhu být jeho součástí, a na to kterémkoliv jeho konci. Nechci být ovládána politikem a nechci být politikem, který ovládá. Nezajímá mě to. Můj vnitřní duševní svět myšlenkově tento druh vztahů ignoruje.

 

 

MARKÉTA ŠICHTAŘOVÁ

ekonomka, spisovatelka a bloggerka

  • Vystudovala Vysokou školu ekonomickou, obor hospodářská politika a finanční trhy. Působila na analytických pozicích v tehdejší Volksbank, kde se stala hlavní ekonomkou. Z pozice odešla ve svých 28 letech, kdy založila analytickou a konzultační společnost Next Finance.
  • V letech 2006 a 2007 byla součástí týmu ekonomických poradců ministra financí České republiky Vlastimila Tlustého.
  • Je držitelkou Ceny čtenářů v anketě Magnesia Litera 2015 za knihu Lumpové a Beránci.
  • S manželem Vladimírem Pikorou má šest dětí. Všechny své děti porodila doma. „Nejsem zastáncem domácích porodů, spíš jsem zastáncem toho, aby se v porodnicích postupovalo lege artis. A protože dnes a denně se setkávám s případy, kdy se tak neděje, a protože porodní domy nejsou u nás legální, stát mě dotlačil k tomu, abych rodila doma,“ říká.

 

   Fotografie: Archív Markéty Šichtařové

commentkomentáře
přihlásit se pomocí
nebo komentujte bez registrace
Přestat odpovídat

favouritnejčtenější

Našli jsme vakcínu proti koronaviru, tvrdí rumunští vědci

Nový lék se začíná okamžitě testovat.…

heart

Líbil se vám tento článek?
Podpořte nás!

Jsme nezávislé médium bez velkých investorů či zahraničních vlastníků. Proto budeme rádi, pokud nám projevíte svou přízeň prostřednictvím malého příspěvku. Děkujeme!

Podpořte nás a pošlete nám:
Zavřít nemám zájem close
heart

Líbí se vám náš obsah?
Podpořte nás!

Jsme nezávislé médium bez velkých investorů či zahraničních vlastníků. Proto budeme rádi, pokud nám projevíte svou přízeň prostřednictvím malého příspěvku. Děkujeme!

Podpořte nás a pošlete nám:
Zavřít nemám zájem close
Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Další informace
popupClose